Sbírka:
O ČEM SI LÁSKA VYPRÁVÍ
Řekni nebi o nás dvou
Prší do veršů poslední pláč.
Zkroucené touhy zmírají,
jen ještě hledám tvůj stín i tvář,
je vzpomínky tiché nezradí.
Svobodu lásce tvé posílám,
od křehkých pout ti zpátky klíč navracím,
křídlům souzvuků volnost dám,
co daly mi- nikdy, nikdy neztratím.
Leť milý v krajiny neznámé,
pyl mojí lásky v srdci máš,
až přijdou časy dozrálé,
květy mě do klína možná dáš.
Jen řekni nebi o nás dvou,
řekni jak láska je křehká,
jen řekni nebi o nás dvou,
jak láska křídla slzou svléká...
Lásku za smrt
Probdělá noc, vyřknutá přání,
slzy a křídla přistřihlá,
touhy v rozepřích skleněných zdání
a rána k lítosti zněmnělá.
Ptají se po sté zda řeknu už dost
nebo dál ponesu zdánlivý kříž,
k pilířům svobody- z nich podivný most
a uprostřed něj stále mi zní:
Lásku za smrt, lásku za smrt…
k jinému přece nezvolíš.
Milování
Pohled a jiskra,
slůvka a touha,
dotyk a po těle mráz,
nesmělý polibek, žár po těle stoupá
a všechno jde tak nějak snáz.
Bloudivé laskání a čtení z kůže,
krajiny v obzorech tajemných,
skrývají květy, jenž sbírat může,
láska dvou duší spřízněných.
Tak stoupá vášeň v splétání těl
do těsných blízkostí, že nejde to dál,
vypít by každý co nejvíce chtěl
a každý by srdce až do dna vsál.
Opilé smysly kradou a vracejí,
pád do výšin beztíže rozum smet
a něha se svírá v náruči zachvění,
když závoj bílý z klína v dál slét.
Až bolestně sladká slza si stéká,
že dotkla se nebeských bran,
tak láska křehká touhu si svlékla,
do slastných večerů, žíznivých rán.
Tisíce hvězd
V soumraku ševelí poslíčci noci,
slunce už měsíc pustilo k moci,
červánky ukryté ve stéblech trávy,
místo nich rodí se hvězdičky v dáli.
Po dlouhém dni jdou myšlenky snít,
už nezkouší nikomu vůbec nic říct.
Jen ty o tobě, ty nemají klid
letí oblohou Ti do noci vstříc.
Splétají přání tam do mléčné dráhy
i Bůh si v nich četl, jak jsi mi drahý.
Možná i on tam svá přání ukládá,
souhvězdí pro Tebe z lásky mé poskládá.
V něm tisíce hvězd láskou svou rozsvítím,
v nich tisíc je přání, já pro ně Ti zaletím,
padají k zemi, už nemají stání,
já budu se dívat, jak k Tobě se sklání.
Dobrou noc lásko, nech něco si zdát,
ať všechno co potká Tě, bude tě hřát.
Noc plnou andílků bych chtěla Ti přát,
vedle nich potají chtěla bych stát.
Když musíš jít
Vem si ji za ruku lásko moje,
tam do chrámu zapomnění,
v něm na oltář Ti odevzdám
lásku svou i marné chtění.
V tichu posvátném mé srdce zvon rozezní,
do tiché vzpomínky, ta bude poslední.
Varhanů tón jí křídla urovná,
ať vzlétne do nebes, kde bolest nepozná.
V plameni svíčky láska má dokoná,
pro Tebe milý už zůstane prokletá.
I kdybys klepal a vrátit se chtěl,
nenajdeš cestu, po níž bys šel.
Dávno jsi opustil, cos milovat směl,
lásku jsi zradil, je propadlá v zem.